V polovině listopadu mi přišla pozvánka na Mistrovství České republiky v bleskovém šachu. V prvním okamžiku jsem myslel, že je to nějaký omyl. Ale nebyl. V květnu ve Skaličce jsme hráli otevřený krajský přebor čtyřčlenných družstev a po ukončení se hrál ještě bleskový turnaj, který byl současně rovněž krajským přeborem. V něm jsem skončil v hodnocení kraje druhý za oddílovým kolegou Romanem Závůrkou. Roman ovšem účast na Mistrovství republiky odmítl, a tak jsem dostal šanci já.

Na předběžné startovní listině jsem byl dle nasazení druhý od konce, což nebylo příliš povzbudivé. Navíc se hrálo tempem 3 minuty na partii + 2 sekundy za tah, které jsem ještě nikdy nehrál (a tím jsem ztratil i šanci vyhrát nějakou partii na čas - i když je to nečestné a nesportovní). Ale kdy se mi povede hrát v turnaji, kde hraje celá špička našeho šachu? A ještě nikdy jsem neviděl Davida Navaru. Tím bylo rozhodnuto - na mistrovství jsem se přihlásil. Den před turnajem jsem zjistil, že David Navara hraje evropský šampionát v Minsku, takže ho bohužel neuvidím. Co se dá dělat, snad někdy příště.

Mistrovství se konalo konalo dne 19. 12. v kongresovém centru Masarykovy koleje v Praze-Dejvicích. Organizačně vše fungovalo na jedničku, rozdíl oproti některým provinčním turnajům byl znatelný. Hrálo se v kategorii mužů, žen a mládeže. V hlavním sále hrály přední stoly, ve dvou vedlejších místnostech šachovnice zadní. Mužů hrálo 60, já byl nasazen jako 56. Do hlavního sálu, kde bylo 19 stolů jsem se nedostal, nejvýše jsem hrál na stole dvacátém. Partie nejlepších byly k vidění on-line na plátně v hlavním sále.

záběr do hlavního sálu před vypuknutím 1. kola [zdroj facebook ŠSČR]

Do turnaje jsem vstupoval s přáním zahrát si alespoň s jedním velmistrem. První 2 kola jsem prohrál a s tímto cílem jsem se s každým dalším kolem pomalu loučil, když přišlo kolo sedmé. Podíval jsem se na losování a byl jsem nadšen. Los mi přisoudil bílými kameny velmistra, a to ne ledajakého, ale přímo legendu československého šachu Vlastimila Horta. Pana Horta, jehož knihu, kterou napsal s velmistrem Jansou „Zahrajte si šachy s velmistry“, mám dosud ve své knihovně. Kdysi jsem se v ní často a marně snažil přijít na správná pokračování a dosáhnout plného počtu bodů (pro mladší, kteří knihu neznají - kniha obsahuje šachové úlohy z partií obou velmistrů).

Velmistr Hort zvolil černými pevné zahájení (1.Jf3 Jf6 2.d4 g6 3.c4 Sg7 4.g3 c6 5.Sg2 0-0 6.0-0 d5 7.cd5 cd5 8.Je5), což mi vyhovovalo. V zavřené pozici má bílý mikroskopickou výhodu, kterou udržuje přirozenými vývinovými tahy. Po dokončení vývinu se vyměnil pár jezdců, obsadil jsem c sloupec a postupem pěšců na b5 a a4 jsem připravil převod jezdce z c3 přes a2 na b4 (černý měl pěšce na a7 a b6). K tomu jsem se nakonec nedostal, jezdce jsem vyměnil na e4 a i když jsem stál o něco lépe, ničeho hmatatelného jsem nedosáhl. Po výměně věží a dam zůstali každému 2 střelci a pozice byla vyrovnaná. Oba dva jsme zamířili králi na dámské křídlo a mě napadla hříšná myšlenka pokusit se násilně o výhru. Pěšcový průlom na královském křídle se nezdařil, můj král se potom nestihl vrátit na křídlo dámské a můj pokus byl po zásluze odměněn další nulou v tabulce.

Po partii se mě pan Hort zeptal, za koho a jakou soutěž hraji, a potom mi řekl, že v Prostějově (nebo někde v okolí) hrál kdysi simultánku. Docela mě zarazilo, že o tom nic nevím, budu to muset zjistit u pamětníků. Poté jsme v hovoru přešli na bohužel již dávno nehrajícího GM Karla Mokrého, šachově nejznámějšího prostějovského rodáka, zeptal jsem se na jeho život v Německu a skončili jsme u inflace velmistrovských titulů a jejich příčin. Hovor nám přerušil až hlas rozhodčí z mikrofonu, že není nahlášen výsledek partie Adamčík-Hort. Velmistr Hort nic neztratil ze svého životního optimismu, jako vždy působil velmi charismaticky a elegantně a bylo mi velkou ctí si s ním zahrát.

Můj výsledek (5 bodů ze 13) bych zařadil mezi průměrné. I když jsem nehrál s nikým z užší špičky, se svým výkonem jsem celkem spokojen. V každé partii jsem v některé její části stál vyrovnaně nebo lépe, ale samozřejmě se projevila lepší výkonnost soupeřů a s ohledem na průběh partií je 7 nul docela dost. Ve dvou partiích jsem získal figuru, kterou jsem nevynuceně opět ztratil a partii prohrál. Ale aspoň jsem si dokázal, že i s mnohem lepšími hráči jsem schopen sehrát nadějné partie. A po turnaji jsem si uvědomil, že hrané tempo je mnohem spravedlivější než klasické pětiminutovky. Žádná moje partie neskončila „spadnutím praporku“ a přidávaný čas splnil svůj účel - o výsledku rozhodla vždy pozice.

V kategorii mužů postoupili do semifinále Viktor Láznička, Vojtěch Plát, Vlastimil Babula a Zbyněk Hráček. Neztratili se ani zástupci našeho kraje, obzvláště se dařilo Honzovi Krejčímu (8. místo) a Štěpánu Žilkovi (9. místo), kteří přišli na turnaj dobře naladěni a před turnajem hýřili vtipem a optimismem. Škoda, že jim nevyšlo poslední kolo, ve kterém oba prohráli. Pokud by jeden z nich svou těžkou partii (Láznička-Žilka, Krejčí-Hráček) vyhrál, postoupil by mezi nejlepší čtyři (Štěpán pouze za předpokladu, kdyby Honza neprohrál).

V kategorii žen se do play-off po základní části kvalifikovaly Martina Marečková, Eva Kulovaná, Eliška Richtrová a Karolína Olšarová. V kategorii mládeže Ondřej Toman, Josef Havelka, Jan Vykouk a Nguyen Thai Dai Van.

Po základní části následovalo ocenění hráčů, kteří se nedostali do semifinále, uvedení velmistra Horta do síně slávy, vyhlášení nejlepších jednotlivců a vítězů lig družstev za rok 2015, resp. sezónu 2014/15.

V semifinále se utkali Viktor Láznička se Zbyňkem Hráčkem a Vojta Plát s Vlastimilem Babulou. Láznička postoupil do finále až po armagedonu, v němž černými udržel potřebnou remízu. Plát využil chyb Babuly a zvítězil 2:0. Třetí místo obsadil Vlastimil Babula, když po remíze 1:1 zvítězil bílými v útočně vedené dodatkové partii. Vojtěch Plát zvítězil ve finále nad Viktorem Lázničkou 2:0 a stal se mistrem republiky.

V kategorii žen zvítězila Karolína Olšarová před Evou Kulovanou, na třetím místě skončila Martina Marečková. Mezi mládeží byl první Nguyen Thai Dai Van před Janem Vykoukem a Josefem Havelkou.

Z mistrovství jsem odjížděl velmi spokojen a myslím si, že je velká škoda, že titul krajského přeborníka pro mnoho hráčů nic neznamená a byl velmi malý zájem o účast v krajských přeborech v bleskovém, rapid i standardním šachu.

kompletní výsledky na chess-results

fotogalerie z turnaje