Ke 4. kolu 2. ligy E jsme jeli do Brna bojovat s Durasem B o první letošní body do tabulky. Atmosféra byla sváteční nejen proto, že bylo Mikuláše, ale hlavně proto, že se hrála extraliga a všichni měli ještě čerstvé vzpomínky na sobotní zápas roku Duras A - Nový Bor a jistě chtěl každý z domácích napodobit Mikhaila Demidova (2485), kterému se podařilo zvítězit nad Davidem Navarou (2730). To se ale spíše podařilo nám.

Na poslední šachovnici jsme totiž tentokrát dali šanci mladému Šimonu Londinovi, který důvěru nezklamal a ukázkově přehrál svého o více než 200 bodů silnějšího soupeře Petra Zuziaka. Doufám, že si jeho partii přehrají všichni hráči našeho týmu, aby se od hráče s elem 1693 naučili, jak se má hrát na poslední desce na výhru!

Ještě připojím vyjádření Šimonova příležitostného trenéra Martina Adamčíka směrem k hráčům Prostějova: "Když jsem navrhl postavit Šimona, ozývaly se i hlasy, že na to ještě nemá. Všichni si přehrejte jeho partii! Vypadá to, že bílými hrál někdo, kdo hraje Španělskou několik let (i když to původně Španělská nebyla), a nikoliv hráč, který má v repertoáru po 1...e5 jako hlavní úplně jiné zahájení. Učebnicový skok Jf5, výměna Se7, využití slabých černých polí, rovněž učebnicové b4 a tak dále. Velmi vyspělý výkon."

A nyní k samotnému průběhu zápasu, který domácí pojali jako existenční a jejich sestava tomu i vcelku odpovídala:

Skoro současně došlo na 1. a 2. šachovnici hned v zahájení k nabídkám remízy ze strany hráčů hájících bílé kameny. Roman Závůrka černými s nepatrně silnějším Vladimírem Ševčíkem nabídku přijal. Naopak na 2. desce mi pan Skácelík nabídku odmítl. Následně se začali prosazovat favorité na 5. - 7. šachovnici, kde domácí postavili fakt silné borce a duely Nepomucký (2247) - Zapletal (2048), Mudra (2123) - Vláčil (2022) a Mlýnek (2155) - Fiala (1923) skončily výhrou domácích. Sice Vláčil mohl naprosto rovnou jednoduchou koncovku zremizovat, ale hrubá chyba rozhodla. Jirka Zapletal bojoval vynalézavě ve složité pozici, ale nakonec podlehl matovému útoku a Jirka Fiala si ani nepřipouštěl, že by snad s tak silným soupeřem mohl remizovat nebo dokonce vyhrát a podle toho i partie probíhala a dopadla.

Naše šance na výhru nebo remízu však stále žily. Na 4. šachovnici se totiž znovu velmi dařilo Honzovi Sýkorovi, který se bílými pustil do Michala Hrabala bez bázně a hany. Celou partii svého soupeře mačkal, sice končil až jako poslední, ale po zisku 2 pěšců ho přece jen umačkal.

Mezitím jsem otočil průběh své partie, kde mi pan Skácelík ve střední hře korektně obětoval kvalitu za pěšce a dosáhl určité výhody. Já ale s kvalitou navíc umím hrát velmi dobře, raději jsem protiobětoval dalšího pěšce, aby se moje věže mohly rozehrát, postupně jsem eliminoval soupeřovu protihru, získal střelce a bylo rozhodnuto. Z výhry jsem se však ani moc radovat nemohl, protože to už byl stav 4,5:2,5 pro domácí.

Asi rozhodující byla totiž partie na 3. šachovnici, kde se Martin Adamčík utkal černými s půvabnou Elenou Semenovou. Před zápasem jsem předpokládal, že jestli nastoupí Elena, která hraje v poslední době excelentně, tak jsme v háji a to se nakonec potvrdilo. Partie to byla docela vyrovnaná. Myslím, že Martin mohl remizovat (což by bylo asi maximum, co se dalo z pozice vytěžit), ale nevěřil, že já i Honza Sýkora vyhrajeme, a proto se pustil do nekorektních zápletek. Jejich výsledkem byla časová tíseň a vidlička na dámu a věž v již dost nepříjemné pozici.

Konečný výsledek 4,5:3,5 je trochu smolný, ale asi zaslouženější remíza by stejně nic moc neřešila. Věřím, že příští rok si konečně nějaké výhry užijem a boj o záchranu ještě v žádném případě nevzdáváme!