V pátek po škole jsem se doma šíleně nudil, a tak jsem jako vždy vyrazil do šachového klubu v České Vsi. Jelikož už pomalu ale jistě opadalo listí a mráz klepe na dveře, přišel jsem promrzlý a snažil se co nejrychleji dostat do tepla. Když mi otevřel pan Till s uvítacím tónem „Co blázníš?!“, vešel jsem do hrací místnosti, která byla komplet zaplněná šachovými nadšenci různého věku.

Vzápětí jsem si vzpomněl, že se hraje okresní přebor, kde Česká Ves B hostila jesenické céčko. Celé utkání trvalo asi hodinu a dopadlo ve prospěch českovesáků 4,5:0,5.

Já jsem se odebral za Patrikem Gnidou, který pro mě měl nachystanou jeho nedělní partii. Postavil složitou pozici a řekl již známou větu „černý na tahu vyhraje“. Po 10 minutách mého trápení mi Patrik prozradil malou nápovědu, se kterou už jsem to vyřešil. Nicméně Patrik tuhle vítěznou kombinaci našel až po partii, kterou naštěstí i tak dovedl do vítězného konce. Po té jsme si přátelsky zahráli pár pětiminutovek a chystali jsme se odejít. V tom nás zastavil pan Till a sdělil nám, kde máme v neděli čekat a zase nás nechal odejít.

Kolem deváté hodiny večerní mi volal kapitán a sdělil mi sestavu na nedělní utkání proti Libině. Po ukončení hovoru jsem začal přemýšlet, kde vůbec budeme brát body na remízu, natož na vítězství. Chyběli nám 2 hráči ze základu: Karel Volek, který dělal rozhodčího Litovli ve 2. lize a náš zatím stoprocentní Franta Mach musel plnit pracovní povinnosti v Chorvatsku.

Chvíli jsem zvažoval co by kdyby a zjistil jsem, že to nemá smysl a raději jsem se odebral s přáteli do příjemné restaurace Gemer v Jeseníku. Až pojedete kolem, určitě si dejte hovězí steak ze svíčkové. :-)

V neděli v 7:00 jsem se výjimečně probudil sám od sebe vyspaný do růžova. Takhle dobře se mi nespalo snad měsíc... Vydal jsem se na zastávku v České Vsi, kde nás měl někdo vyzvednout. Což o to, auto s řidičem tam stálo, dokonce i Roman Gawlas jednou přišel včas, ale po Patrikovi ani stopy. Chvíli jsme mu dali čas, ale po deseti minutách Patrik nikde. Zavolal jsem mu a tím ho také probudil. Z českovesáků už jsme byli kompletní a vyrazili jsme tedy do Jeseníku pro zbytek týmu a dále jsme přes nedávno otevřené Červenohorské sedlo vyrazili do daleké Libiny. Nevím jak zbytek týmu ve druhém autě, ale já jsem navázal na svůj příjemný spánek a dobrou polovinu cesty jsem prospal stejně tak jako Patrik s Romanem, kteří se probudili až v Libině.

Zaparkovali jsme přesně před bránou hrací místnosti, před kterou se něco kopalo a jiná než zablácená cesta dovnitř nevedla. Přijeli jsme o dvacet minut dřív, ale já jsem s tím fakt nepočítal a moc teple se tedy neoblékl, čehož jsem vážně litoval, protože domácí přišli na čas a my jsme dvacet minut stepovali před budovou. To ovšem byla naše chyba! Po tomhle zážitku nevím, jestli je lepší přijít dřív než pozdě. Před zápasem jsme si mohli objednat kávu nebo čaj za 5 Kč. Po pár vtípcích na úvod a připomínkám k pravidlům se mohlo začít hrát.

První dohrál Filip Loužil na páté šachovnici, který již potřetí změřil síly s Miroslavem Jarošem. Hrála se rychlá Dračí varianta Sicilské, kde náš hráč přešel do koncovky s aktivní dvojicí střelců proti dvěma jezdcům. Nicméně nabídl remízu a soupeř ji přijal. 0,5:0,5

Na 7. desce změřil síly Jirka Walák s Nikolou Hartingerem. Když jsem se přišel podívat na tuhle partii, byla to už pomalu koncovka, kde náš borec měl ťoka víc, ale nevyvinuté dámské křídlo. Kdyby však místo potáhnutí pěšce vyvinul střelce na b7, měla by partii jistě jiný nádech. Soupeř potrestal skladiště na osmé řadě, získal figuru a vyhrál. 1,5:0,5

Pomalu se začínalo potvrzovat, čeho jsem se obával.

Nicméně jsem byl zatím klidný, protože na třetím prkně Roman Gawlas černými rozehrál Antimoskevský gambit a vypadalo to, že má zdravého pěšce víc a příjemnou pozici. Na jedničce Patrik Gnida mačkal Martinu Hartingerovou, která se ale dobře bránila. Já na druhé šachovnici jsem měl výraznou prostorovou převahu a soupeř se nemohl dostat k rošádě.

V sále byl malý hluk, protože se začaly rovnat figurky na 6. šachovnici, na které hrál náš kapitán Miroslav Čecháček. Tuhle partii jsem nestíhal příliš sledovat. Hráči se domluvili v koncovce tří lehkých figur na každé straně na remíze. 2:1

Mezitím na prvním stole Patrik přetavil svůj útok na královském křídle v důležitý bod, kterým jsme srovnali krok soupeře. 2:2

Já jsem si svou pozici nachystal, jak nejlíp to šlo, a když jsem měl jen škrtnout zápalkou, tak jsem to neudělal a prodloužil jsem si partii o dobrých dvacet tahů. Soupeř se dostal do časovky a v ní udělal chybu. Získal jsem 2 figury a po pár tazích soupeř vzdal. Poslal jsem tak Řetězárnu do těsného vedení 2:3.

Za toho stavu to s námi vypadalo dobře. Roman měl pěšce víc a velkou aktivitu figur. K tomu měl soupeř asi pět minut na deset tahů a byl pod velkým tlakem, kde neustále něco hrozilo. Následně poztrácel nějaký materiál a partii vzdal. 2:4

Na 4. šachovnici se utkal Zdeněk Rychlík se Zdeňkem Kamlerem, který letos výrazně posílil Libinu. Náš hráč mohl přejít do varianty, kde by získal tři pěšce, ale v domnění, že soupeř má jistou kompenzaci, která tam prostě nebyla, si vzal jen jednoho a ten mu ve věžovce nestačil na vítězství. Nás to nemrzelo, protože tento půlbod nám zajistil vítězství. 2,5:4,5

V poslední partii změřil síly Milan Macík s Radkem Chlupem. Z jakési zablokované pozice vznikla koncovka, kde náš hráč měl střelce proti jezdci a dva volné piony. Soupeř měl pouze jednoho volného a to ještě krajního. Milan nabízel remízu v lepší pozici, když byl zápas rozhodnutý, ale soupeř odmítl, a tak se hrálo dál. Bohužel náš hráč to prohrál. Jak? To ví jen on sám. My jsme jeli s polovinou týmu domů a v autě panovala vítězná nálada.

Cestou jsem dostal za úkol zavolat panu Tillovi a podat hlášení. Protože je krátce po operaci a má vycházky, nemůže nějakou dobu hrát. Já jsem si dovolil malý žertík, že nás bylo málo a prohráli jsme 4,5:3,5. Chvíle mlčení na drátě, asi jsem mu způsobil infarktový moment, což jsem nechtěl riskovat, a tak jsem zakřičel: "Je to doma!"

Řetězárna Česká Ves si odvezla vydřené 3 body!