Velký zasedací sál na Bouzově v podhradí opět přilákal bezmála stovku hráčů. Díky tropickému počasí, které moc nepřeje delším cestám autem nebo na kole, byla většina účastníků z nedalekých oddílů. Letos byl ale posunut Czech Open v Pardubicích, a tak Bouzovský rapid opět po několika letech přilákal i zkušené hráče ze Zábřehu a Prostějova, kteří jinak reprezentují své oddíly v populárním týmovém turnaji právě v Pardubicích.

Na začátku jsem jako rozhodčí nejdříve řešil, koho z pořadatelů ještě dodatečně připsat/odepsat, protože finální startovní listina by jinak čítala lichý počet hráčů. Pak se ale z ničeho nic u rozhodcovského stolku objevil řádně přihlášený, ale mezitím již vyškrtnutý, pan Miroslav Novák z Olomouce. Nějak nestihl autobus na Bouzov, a tak přijel do nedalekého Javoříčka. Pak si dal pěknou procházku cyklostezkou lesem kolem Panských rybníků na Bouzov (cca 3 km - kdo nezná, vřele doporučuji). Stihl to právě včas a zaokrouhlil tak počet účastníků na 94.

pohled do sálu

Startovní listině vévodili vítězové z let minulých - Tomáš Cagašík (2 účasti/2 vítězství), František Vrána (4/1) a pak hráči, kteří zavítali na turnaj poprvé - Ladislav Vaněk a Roman Závůrka. Celkem 11 hráčů mělo rating přes 2000.

Začátek turnaje patřil T. Cagašíkovi, který navázal na obdivuhodnou šnůru výher z minulého roku (9/9). V šestém kole udolal R. Závůrku v napínavé partii, která se dohrávala v oboustranné časové tísni doslova "na sekundách". V sedmém kole si poradil s šestým nasazeným Petrem Matouškem a zdálo se, že jej o Bouzovský "hattrick" již nikdo nepřipraví.

záběr z prvního kola

Proti byl ale L. Vaněk, který si mezitím v turnaji počínal nenápadněji, zejména díky remízám ze čtvrtého (s Františkem Vykydalem) a pátého kola (s P. Matouškem). Ke klíčové partii turnaje z osmého kola jsem dorazil bohužel pozdě, protože jsem musel v tomto kole podrobněji sledovat dění i na nižších šachovnicích (viz níže). T. Cagašík v průběhu partie obětoval příliš mnoho materiálu s protihodnotou v podobě dvou postouplých volných pěšců. L. Vaněk ale udržel chladnou hlavu a aktivní hrou s figurou (později s věží) navíc slavil důležitou výhru. Před posledním kolem tak měli oba hráči 7 bodů, následovaní P. Matouškem s 6,5 body.

V devátém kole se L. Vaněk na druhé šachovnici poměrně brzy dohodl na remíze s R. Závůrkou. Remízou skončila i partie na třetí šachovnici mezi Martinem Adamčíkem a P. Matouškem. T. Cagašík se na první desce snažil vyhrát za každou cenu. Šestnáctý nasazený Petr Jecha z Polabin ale předvedl mimořádný výkon, a tak i tato partie skončila po vynuceném opakovaní tahů remízou. Buchholz tak vynesl na první místo L. Vaňka z Litovle. Zaslouženě, protože i vzájemná partie s obhájcem prvenství z minulého roku hovořila v jeho prospěch.

medailisté

S talentovanou mládeží ze Zábřehu, Mohelnice a Konice přijeli soupeřit šachoví veteráni - Vojtěch Kympergr z Přerova (nejstarší účastník), František Vykydal z Brna, Oldřich Axman z Uničova a další. Dorazil i tradiční účastník, pan Josef Urbánek z Lanškrouna, neregistrovaný šachista, který nezištně pomohl pořadatelům při vyhlašování.

Celkem smolný turnaj absolvovala i tak nejlepší žena Zdenka Blümelová. V před šestým kolem se dostala až na čtvrtou šachovnici a vypadalo to, že udrží cennou remízu černými proti Fr. Vránovi. V pozici jezdec proti jezdci a střelci přišla od ní očekávaná nabídka remízy. Fr. Vrána ale odmítl a i přes horší čas hrál dál! Zůstal jsem u partie a bylo zřejmé, že se bílý snaží o výhru. Po dalších pár tazích přišla hrubka černé a ztráta jezdce. Fr. Vrána měl na hodinách asi 40 sekund a bylo otázkou, jestli stihne dát mat. K ještě větší smůle černé byl ale její král blízko rohu barvy střelce bílého a Fr. Vrána byl nekompromisní.

Z. Blümelová se pak v klíčovém osmém kole nechtěně postarala o jednu z kuriozit turnaje v partii s hráčem z pořádajícího oddílu Miroslavem Plhákem. Byl jsem upozorněn panem Jiřím Fialou (který vše bedlivě kontroloval a žádná důležitá věc mu neunikla), že se na šestnácté desce dějí nějaké podivnosti. Z. Blümelová si v zápalu boje při dobíraní figurky shodila loktem další (vlastní) figuru, která stála v rohu šachovnice. Lehkou figuru (zřejmě střelce) sebrala, ale postavila ji mimo šachovnici! Když jsem k partii dorazil, byla už ale pozice zahraná, protože si toho oba aktéři (na rozdíl od přihlížejících) v rychlém tempu partie vůbec nevšimli. Když se pozice na šachovnici trochu vyjasnila, zjistil překvapený bílý (M. Plhák), že má nečekaně figuru navíc! Jeho pozice byla ovšem špatná, jeho figurky postrádaly souhru a navíc měl slabého krále. Po dalších pár tazích se tak spokojil s šachováním dámou, černá opakovala tahy a partie skončila remízou.

Turnaj se kromě delší přestávky na oběd po pátém kole podařilo odehrát ve svižném tempu. Pořadatelé se i tak snažili o to, aby hráči (zejména na předních deskách) chvilku počkali na své protihráče i po oficiálním zahájeni kola. Pokud daný hráč z nějakého důvodu ale nebyl dlouho k nalezení, pak by to samozřejmě zdržovalo ostatní a je na místě mu zapnout hodiny. K tomu došlo ve čtvrtém kole. Do první řady se na pátou šachovnici probojoval talentovaný Martin Nehyba ze Skaličky. Po zahájení kola jsem si všiml, ze jeho soupeř Pavel Strašil nějak nedorazil. Netrpělivý M. Nehyba mu ale okamžitě zapnul hodiny. Snažili jsme se pana Strašila sehnat - po pár minutách se to povedlo, ale to již měl na hodinách více než 4 minuty pryč. Po zahájení partie se navíc pan Strašil s bílými figurkami na delší dobu zamyslel. Začal jsem být mírně nervózní, protože jsem si říkal, že mu ten čas pak bude třeba chybět. Přeci jenom, je možné, ze si potřeboval něco naléhavě vyřídit. Pokud hráči dohrávali v předchozím kole až „nadoraz“, tak pak měli jen pár minut na odpočinek před začátkem kola dalšího. Zbytek partie pana Strašila se ale odehrál ve svižném tempu a bylo na co koukat. Pěkná „trenérská“ lekce a jednoznačná výhra. Z nestranného pohledu rozhodčího jsem si tak mohl trochu oddechnout.

Podrobné výsledky turnaje je možné opět najít na webu Chess-results. Pořadatelé děkují hráčům za účast a těší se na setkání příští rok u devátého ročníku.