I letos byl tábor lidnatější než minulý rok. 52 účastníků zaplnilo až po okraj kapacitu základny a téměř desítka organizačního personálu obětavě přenocovávala na pohovkách, podlaze nebo ve stanu. Vedoucím však tento menší diskomfort nesebral nadšení a snahu vydat ze sebe pro děti maximum, no a ti, kteří nebyli dost zapáleni, zůstali v Bulharsku.
S rostoucím počtem účastníků i vedoucích nabývá větší a větší důležitosti úloha kuchyňského personálu. Poklonu až na zem a velký dík zaslouží Hanka Obšivačová a Jana Biolková, které se pod návalem tolika hladových krků nenechaly vyvést z míry a svůj úkol splnily na výbornou. Významným dílem přispěli i kuchyňští asistenti, z těch stálejších a produktivních zmiňme Frantu, Kubu, Marka, Lenku, Míšu a Duba.
IM Dejf v akci
Šachové skupiny
O hlavní náplň dne se staraly již z logiky věci šachy. A jelikož se ti starší již transformovali do role vedoucích, bylo na nových tvářích, aby prokázaly své schopnosti a dokázaly se vypořádat s náročností dvou tréninkových bloků. Na tradičně roztěkanou skupinu D byla povolána neobvyklá posila - seversky chladná Islanďanka WGM Lenka Ptáčníková, která jakožto zkušená trenérka dokázala zaujmout, spolu s pomocníkem Igorem, i ty šachovou hrou zatím téměř nepolíbené. Její ranní lekce matování vším možným byly posléze vystřídány jednoduchými koncovkami, což jistě pomohlo těm nejmladším stát se experty v této činnosti, o čemž se mohli na vlastní kůži přesvědčit Igor s Míšou, kteří si je jednou ráno vzali sami pod svou nadvládu a pocítili ten pokrok.
Pro odpolední program se Déčko spojilo s Céčkem, aby utvořilo 3 desetičlenné turnaje o přibližně stejně velké šachové síle a následně probíhal rozbor sehraných partií. Hlavním smyslem bylo naučit děti zapisovat správně tahy a také využívat na partii veškerý čas. Hlavně k tomu druhému bylo těžké děti přesvědčit, protože některé partie zpočátku končily i za 5-10 minut. S každým dalším dnem už ale byly partie delší a delší, což těm, co partie rozebírali, udělalo dvojitou radost. Jednak z toho, že jim zbylo na rozbory méně času a tudíž měli míň práce, tak i z toho, že je děti poslechly a začaly u partií přemýšlet. No a na ty ostatní (tzn. skupinu A a B) čekala nevyčerpatelná dávka šachové strategie, desetitahových kombinací, složitých koncovek a jiných lahůdek v podání Marka Vokáče a několika dalších vyvolených. Podle slov trenérů zde nebyla morálka nijak veliká, někteří si o správných řešeních často nechávali zdát (a to doslova). Nicméně se šachy bavili i ve svém osobním volnu, a když ne řešitelskou soutěží, tak nespočtem blicek, holanďanů či jinými odrůdami šachu. Nesmíme opomenout ani předodjezdový turnaj ve Fischerových šachách na 2x5 minut, kterého se zúčastnily skupiny A i B spolu s jedním nejmenovaným vedoucím. Někomu se dařilo více, někomu méně, ale doufáme, že to bylo pro všechny zpestření ze stereotypního průběhu dne...
No comment.
Věkové oddíly
O další porci zážitků a také o to, aby byly děti před spaním pořádně utahané, se starala devítka statečných, náhodně rozdělených jako vedoucí čtyř oddílů. O ty nejstarší bylo postaráno nadmíru dobře, jelikož byli pod taktovkou známé dvojice Míši Hrabala a Igora Alfimova, kteří na nich jistě nenechali kost suchou. Přes počáteční zdolávání osmitisícových vrcholů se dostávali k zaslouženému odpočinku v podobě Pasivit a také si kupříkladu vyzkoušeli, jaké je to býti fotografem či profesionálním hráčem ringa.
O něco málo mladší děti si vzali společně na paškál Ríša Biolek junior a Jana Maříková (neboli MJ). A vzali to pěkně od podlahy, neboť hned první den nachystali pro děti běhací hru s prvky matematiky... Smrtelná kombinace! Aby mladé naděje nevyšly ze cviku, byly poslány v čase nočním dešifrovat zprávy mumlajících nestvůr. Ke konci však oddíloví vedoucí trošku zmírnili tempo, aby nakonec celý tábor ukončili známou hrou "Přijela babička z Ameriky a přivezla...". Už jen z pohledu nezaujatého přihlížejícího to musel být pořádný nářez, natož pak být přímým účastníkem...
Ani třetí oddíl nepřišel zkrátka. Pod vedením osvědčené dvojice Lukáše Fuska a Terky Uhlířové si jejich svěřenci vyzkoušeli vše možné, od malířského umění, přes plnění různých úkolů, až k tvrdé bojové hře ve stylu ‘Capture the flag’, kdy ovšem vlajky představovali vedoucí, kolem kterých místo nábojů létaly srolované ponožky. Celkově se tento oddíl zdál jako jeden z nejklidnějších, protože o nich po většinu času nikdo nevěděl...
Jen ti nejmladší ještě pár minut před začátkem tábora stále postrádali své vedoucí. A protože Honza Kolašín byl ještě na cestě, byl vypsán konkurz, do kterého byli přihlášeni (možná nedobrovolně) Kuba Vaculík a Marek Růžička, kteří tedy malé špunty vyhráli a i přes minimální čas na jakoukoliv přípravu si u dětí hned první den získali sympatie, což sestavování dalšího programu značně ulehčilo. Děti byly vzaty o miliony let zpět, aby poznaly, jak těžké bylo ulovit mamuta, ale hlavně utéci před zuřivým pračlověkem. Při další zastávce časem se podívaly za eskymáky, aby pomohly sbírat a prodávat různé druhy ryb dříve než hladový tuleň. Poslední zastávka byla v nedaleké historii, konkrétně v Americe, kde bylo za úkol vybudovat co největší farmu plnou zvířat, a jako zlatý hřeb proběhla noční pouť za indiánským náčelníkem Manitouem, ukrytým v temných lesích. Závěr měl na některé emotivnější vliv, než se původně očekávalo, ale aspoň tyto silné zážitky hned tak nezmizí...
druhý spoluautor článku, pračlověk Culda
Cesta kolem světa za 10 dní
Vždy populární a motivující celotáborová hra se uskutečnila i tento rok. Po loňské galské olympiádě jsme se letos rozhodli inspirovat se u Julese Verna a zkusit si na vlastní kůži cestu kolem světa. Zatímco však Mr. Fogg putoval parníky, vlaky, slony atd., náš vědecký tým složený z chemika, doktora, páru fyziků, Američana, informatika a sekretáře vedeného nepředvídatelným matematikem objevil díru v časoprostoru. Tento unikátní způsob dopravy dovolil 4 družinám zvídavých cestovatelů navštívit například Kubu, kde společně pomohly překazit zlomyslné plány karibského diktátora, Čínu, kde si zkusily na vlastní kůži politiku kontroly populace, ztroskotaly na Grónsku, kde se družiny musely vcítit do ztroskotanců, dokud nebyl náš důmyslný dopravní prostředek opraven. Nejstarší členové každé družiny okusili se svým družinovým vedoucím i atmosféru válečné Evropy, když museli najít nejrychlejší trasu na určené místo po nočním výsadku uprostřed divočiny. A i když byla cesta zlá, jak pouliční dáma, všechny vysazené čety se dokázaly pod nočním nebem zorientovat a na základnu dorazit ještě před úsvitem. Po mnoha dalších zastávkách jsme zakončili naše putování v Řecku, kde jsme se snažili potěšit Oscarose dramatickým vystoupením.
Do cíle nakonec první doputovala družina Fortunato Tredici, vedená zkušeným cestovatelem, avšak nováčkem v pozici lídra, Igorem Alfimovem. V těsném závěsu spěchali z Řecka Koláčci, které vedl znalec byrokratických zkratek Honza Kolašín. Hned za nimi přicházely Hlavy Dubové, se kterými MUDr. Tomáš Doubek na chvíli odložil bílý plášť a poznával krásy jiných epoch a kultur. Čtvrtí, ale s minimálním zpožděním a čestným uznáním od Oskarose za kreativní zachycení momentů, doputovali Tataři a Tatarky, které vedl Ing. Michal Hrabal. Díra do časoprostoru byla poté zapečetěna a je neznámo, zda-li bude znovu použita. Dojmy a zážitky však jen tak nezaniknou a jako připomínka poslouží účastníkům táborové tričko a nová metodická příručka IM Biolka sr. Fischer vs. Spasskij.
Fortunato Tredici
Co nelze zachytit?
Dny uplynuly jako voda a u plamenů závěrečného táborového ohně a pod doprovodem kytar bratrů Kolářových jsme se snažili uložit si do vzpomínek co nejvíce zážitků a nových, nejen šachových, poznatků, které nám tábor Domašov 2015 bezesporu poskytl. Náš organizační tým doufá, že si účastníci pobyt užili a s nedočkáním vyhlíží příští ročníky. My jim přejeme hodně štěstí nad 64 poli, ve škole, v kroužcích a v bojích všeho druhu. A i když není jisté zda se cesty nás všech znovu protnou příští léto, věříme v opětovné shledání.
Co však zůstává jisté, je, že tvrdé jádro nelze zachytit!
malá fotogalerie
neoficiální hymna |
