Po skončení sezóny družstev přichází období, ve kterém přijde vhod příjemně relaxovat u výborných rozhovorů Ladislava Spurného, které jsou převzaté z časopisu Gambit. Ten dnešní vznikal na přelomu roků 2014 a 2015. [PŠ]

Telefonoval jsem jí a trochu se bál, jak to dopadne. Byla vstřícná, nicméně v hovoru skoro úsečná, nemluvná. A rušil jsem. Ne konkrétně ji, není v žádném případě netaktní, ale její rozpoložení bylo... Podotkla v telefonu, že dnes se prostě nedařilo. Až pak mi došlo, že jsem jí zavolal těsně po Mistrovství ČR v bleskovém šachu, kde podle jejích představ neuspěla. Na rozhovor jsme se nicméně domluvili. Když jej poslala, poznal jsem, že nemluvnost je jen jiný háv skromnosti, že snaha neoplývat velkými slovy a proč to neříct - ukecaností (třeba mně bohužel vlastní) - není totéž co neochota. Před touto mladou dámou smekám. Pořád jsou tu ještě lidi s nadhledem, se schopností sebekritiky, s poctivě odvedenou prací... A je dobře, že jsou to občas i šachisté, totiž pardon, dnes zrovna šachistky. Slovo má mistryně FIDE Martina Marečková.

Mistrovství ČR v bleskovém šachu Vám v závěru loňského roku nevyšlo úplně podle Vašich představ, ačkoliv to nebyl ani žádný propadák. Pamatujeme u Vás ale i mistrovské tituly. V blickách je to prostě jako na houpačce, že?

Propadák to pro mě celkem byl, přeci jen je 7. místo mým nejhorším umístěním od roku 2007 a už jsem si za ta léta trochu zvykla na finále a boj o medaili. Ještě několik dnů po turnaji jsem na sebe byla naštvaná, ale pár drobností mi zrovna v ten den nesedlo, několik partií jsem jednoduše nedotáhla do konce, soupeřky byly kvalitní, na víc to stačit nemohlo.

Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že bleskovky Vám vyhovují, hrajete při nich docela razantně, máte velký tah na branku a je na Vás patrné značné úsilí, myslím, že takovou hru si diváci musí užívat...

Snad se na ty partie dá aspoň trochu dívat. Sama bych to spíš popsala tak, že rychle popotahuju, moc při blickách nepřemýšlím a hraju to první, co se mi líbí. Bleskovky mě baví, dřív jsem je dokázala hrát třeba i několik hodin denně na internetu, ale to mě už dávno přešlo.

v Hustopečích 2010

Vy se ale můžete pochlubit i prvenstvím na mistrovství ČR v klasickém šachu. To bylo, tuším, v roce 2013... Zavzpomínejte na okamžik na ten turnaj. Musí to být přece grandiózní pocit být v pozici národní šampionky?!

Tak na takový turnaj se samozřejmě vzpomíná krásně a vítězství jsem si dlouho užívala. Pro mě to byl ideální turnaj, dostala jsem možnost hrát na divokou kartu, nic se ode mně nečekalo, mohla jsem jenom překvapit a navíc se hrálo v prostředí, na které jsem zvyklá z domu. Na nějaké oslavy po turnaji ani nebyl čas, za dva dny začínala Mitropa, která se nám s Kristýnou Novosadovou povedla, takže pro mě to byly super tři týdny. Ještě víc jsem si užila na konci roku titul v blesku, který mi po čtyřech postupech mezi nejlepší čtyři unikal a někteří si mě už i dobírali, že to snad nikdy nevyhraju.

Teď to může vypadat, že jsme vystříleli všechen prach hned v úvodu rozhovoru a vytáhli to nejlepší. Ale na Vašem kontě je toho samozřejmě mnohem více. Okomentovala by jste nám třeba nějaký hodně povedený „běžný“ turnaj a zažila jste i vydařenou sezónu v družstvech?

Hodně povedený běžný turnaj mě, doufám, teprve čeká. Nejlepší turnaj jsem sehrála asi v roce 2011 v maďarském Mátrafüredu, kde jsem skončila druhá. Můj klub měl s tím maďarským dobrou spolupráci, takže podmínky, které nám vytvořily, byly úplně domácí. Po jedné partii jsem si odnášela i kýbl plný tulipánů. A nejvíc se mi líbilo na mistrovství Irska žen v Kilkenny v roce 2012, sice to byl dost slabý turnaj a měla jsem ho na rozehrání před dalším, ale atmosférou byl dokonalý. Irové jsou fajn národ. V družstvech si na nějakou extra vydařenou sezónu nevzpomínám, většinou mívám úspěšnost kolem 50-70%, takže žádný zázrak.

Ve Vašem případě se snoubí zvláštní protiklad, hrajete nekompromisně a tvrdě, mimo desku a boj jste ale velice nenápadná a snad až přehnaně skromná...

No, nějak mi připadá, že jsem v poslední době trochu vyměkla. A moje představa o skromnosti bude jiná, já spíš jen míň mluvím (směje se).

Jak jste šachově vyrůstala a kdo Vás nejvíce ovlivnil?

Šachy jsem začala hrát v 9 letech. Moc mě nebavila gymnastika, doma šachy nikdo nehrál, ale nějak si všimli, že mám celkem dobrou paměť, tak mě zavedli do kroužku v Rychnově. Napoprvé se jim to ale nepovedlo. Jednak jsem přišla o několik úvodních lekcí, takže jsem vůbec nevěděla, o co jde, ale hlavně se mi nelíbilo, že tam byli samí kluci a já s nimi nechtěla být sama. Druhý pokus už vyšel... Velkou roli u mě v mládí, stejně jako u většiny Rychnováků, sehrál pan Daniel.

Jaké vidíte v současnosti své největší šachové přednosti a slabiny?

Jednou z mých největších slabin jsou zahájení. A přednost možná to, že v podstatě pořádně nic neumím.

Jak moc preferujete v partii barvu kamenů? No ano, většina hráčů raději bílé, i když zdaleka ne všichni, a to dokonce i mezi velmistry. Například velmistr Adorjan dokonce už před mnoha lety napsal knihu Black is OK (Černý je v pohodě).

Nijak zvlášť nepreferuju jednu barvu. Dřív jsem měla radši právě černé, s bílýma jsem už v pohodě.

na MČR v bleskovém šachu 2011

Je nějaké zahájení, které by jste se opravdu ráda naučila a není prostě čas?

Těch je tolik, čas by se našel, jen lenost bývá občas větší.

Jak a kolik trénujete při své současné výkonnosti?

Většinou mám tréninky 1-2 krát týdně s trenérem, pak trénuju sama doma, ale rozhodně to není tolik, kolik bych mohla a měla.

Máte titul ženské mistryně FIDE. Kdy můžeme čekat mezinárodní mistryni a jak těžké je splnit příslušné normy?

Normy není těžké splnit, stačí uhrát 3 krát normu (perfo 2250) a mít elo 2200. Moc neřeším, jestli vůbec a kdy splním normu mezinárodní mistryně, není to můj hlavní cíl.

Ostatně - při Vašem mládí můžete mít ještě ambicí plný pytel, určitě máte konkrétní představu, kam až by jste se v šachu chtěla propracovat?

Představu a cíle mám, mojí prioritou teď je, abych se hraním bavila a byla co nejvíc v pohodě, protože právě s tím jsem měla za poslední rok trochu problém.

V minulosti spousta mužů nerada hrála s něžnějším pohlavím. Podceňovali soupeřky, měli psychické zábrany a obavy stran výsledku partie, svou podstatnou roli hrála ješitnost. Domníval jsem se, že se to hodně zlepšilo, ale v jednom z předchozích rozhovorů mě vyvedla z omylu WGM Eva Kulovaná. Jak to vnímáte Vy?

Úplně stejně jako Eva, moc se toho nezměnilo. Však to musí být strašná představa, prohrát s holkou (směje se).

v roce 2013 jako vítězka MČR žen

Ženská šachová špička je nyní v ČR poměrně vyrovnaná, ale stále chybí hráčka a hvězda typu IM Jany Jackové. Má podle Vás šanci ji některá ze současných hráček nahradit a nebo budeme muset počkat na další generaci šachistek?

Nejspíš si budeme muset počkat. Momentálně největší šanci přiblížit se Janě má Terka Olšarová, tak snad se jí bude dařit i dál.

Mimochodem, když jsme u té další generace. Od šachu nám utíkají mladí, hra v její závodní podobě je neláká. Jsou šachy už opravdu pro nastupující generace mrtvé a nebo ty mladé jen prostě nedokážeme lépe přilákat a udržet?

Těch důvodů je spousta a stává se to v každém sportu, že mladí přestávají hrát. Je to každého volba, čemu se bude věnovat, možností je mnoho a každý může dělat to, co ho baví nejvíc. Šachy jsou od určité úrovně strašná dřina a jsou drahé na čas, každý by chtěl nejlíp všechno hned. Jako malá jsem se často rozhodovala, jestli mám jít na volejbal nebo na šachy. A kdybych neměla takovou podporu rodiny a výsledky, které je v holkách snazší mít, možná bych šachy dál nehrála.

Odpusťte všetečnou otázkou na hranici drbu, ale i šachisté jsou zvědaví: čím jste v civilním životě a jaké máte mimošachové koníčky? A jak se šachy snáší s rodinou?

Studuji vysokou školu NEWTON College v Brně, obor Management se zaměřením na psychologii. Mým největším koníčkem je odmala lyžování a baví mě rychlost. Rodina se mě snaží podporovat ve všem, co dělám.

Rok 2015 se už rozběhnul plným tempem, přesto jsme ještě stále na jeho relativním počátku. Co by jste šachové obci popřála do dalších měsíců?

Jen ty nejlepší tahy...

Děkuji za rozhovor.