Velmistr Štěpán Žilka (2536) zřejmě zná tajemství, jak dlouho je třeba vyčkávat na stoprocentní úspěch. V jeho případě to dělalo deset dlouhých let, během kterých se ani jednou neukázal na tradičním rapid turnaji ve Stavenicích. Zde si dali šachisté dostaveníčko v sobotu 21. března 2015, aby si to rozdali ve dvacetiminutovkách v devítikolovém švýcaru.

Žilka sem pochopitelně přijel jako vysoký favorit, ale ani takoví nemívají vždy na růžích ustláno. Štěpán nicméně prokázal extratřídu, svým soupeřům po bojovném výkonu nepovolil ani jedinou půlku a fantastickým výsledkem si zajistil zdejší originální trofej - ručně vyřezávaného krále a samozřejmě odměnu za první místo.

O další stupně vítězů se rozhořel tvrdý boj. Před posledním kolem sice o vítězství Štěpána již nebylo pochyb, nicméně početná skupinka hráčů měla našlápnuto stejným ziskem šesti bodů. Skvěle to hrálo například šternberskému Petru Mohaplovi (2159), který však vypil kalich hořké smůly až do dna, když los mu na rozhodující boj přiřadil právě jediného velmistra v sále.

I litovelský Jan Krejčí senior (2139), mimochodem předloňský vítěz tohoto klání, se bil po celou dobu nekompromisně a jistě si na medaili brousil zuby. V bitvě rozhodující však zaváhal a nechal se porazit Jiřím Navrátilem juniorem (2117) z Uničova, kterému se touto výhrou otevřela cesta k samostatnému druhému místu se sedmi body. Nutno ale dodat, že Jirka hrál pěkné a bojovné šachy bez jediné remízy a lze mu jen závidět pevné nervy, které občas musel prokazovat v totálně vyhrocených časových tísních.

Za ním se již seřadila hned šestice hráčů se 6,5 body a tak samozřejmě v rámci určení bronzového stupínku došlo na pomocné hodnocení. V tomto si nejlépe vedl litovelský Ladislav Vaněk (2172), jenž rovněž nepůlil ani jednou, a pokud to mohu zlehčit, hrál systémem: do ní nebo po ní. Mimochodem, Vaněk v rámci tohoto umístění potvrdil i své nasazení, což na čele bývá velmi obtížné.

zleva stříbrný Navrátil, zlatý Žilka a bronzový Vaněk

Vojtěch Hanousek, hlavní pořadatel turnaje, byl velmi spokojen. V krátkém komentáři prozradil: „Letošní 19. ročník se vydařil po všech stránkách, takže pevně věřím, že příští rok neméně úspěšně oslavíme kulatiny turnaje. Doma mi sice vyhrožují, že tím také jejich mnohaletá neocenitelná pomoc v rámci zdejšího bláznění definitivně končí, ale já nechci předbíhat, kdo ví, co bude dál. A člověku se nechce končit, když vidí, jak rádi sem šachisté jezdí. Například letos první účastník turnaje přicestoval už krátce po sedmé ráno, to jsem ještě nezažil a musel jsem se smát. Účast je velmi slušná, nepodařilo se sice zlomit loňský rekord, ale i tak zdejší soutěž patří k těm nejnavštěvovanějším v kraji.“

A nutno s uznáním dodat, že se tak děje po zásluze. Pochválím alespoň to nejpodstatnější.

Turnaj rukou vlídnou, nicméně rozhodcovsky pevnou zkušeně odřídil mohelnický Karel Volek, který také na „svých“ klubových stránkách umístil formulář pro přihlášky na turnaj, což ušetřilo v úvodu klání spoustu času a prodleva začátku nebyla velká. Ceny jsou tradičně pro každého. A ačkoliv se na nižších místech přirozeně jedná spíše o maličkosti, celkově tento trend přispívá k výborné atmosféře, přičemž se důstojně vyhlašuje od prvního až do posledního místa. Nemusíte tak být pouze mezi nejlepšími, aby se vám zatleskalo v rámci ocenění minimálně odvahy a bojovnosti. Uznejte - to je přece obrovské sportovní gesto. Výborný bufet po celou dobu klání, znamenitý oběd a opravdu luxusní svačinka v podobě smaženého řízku s dostatkem nápojů k dispozici jen podtrhly dobrý dojem a spokojenost všech zúčastněných.

konečné pořadí

V závěru se sluší poděkovat celému pořadatelskému týmu za výtečně odvedenou práci. Věřím, že všichni hráči se zde letos bavili a užili si svou milovanou hru stejně, jako v letech předchozích a dost možná i budoucích. Takže - tečka a konec?

Kdepak! Letos jsem na samotný závěr připravil netradičně pár otázek, které jsem položil vítězi turnaje a tak si pojďme ještě ve stručnosti přečíst, jak vše hodnotí velmistr Štěpán Žilka.

Vítěz turnaje Štěpán Žilka bojuje s druhým nasazeným René Frnkou.

Gratuluji, Štěpáne, k tak výbornému výsledku. To je dlouhá doba, co jsme tě tu neviděli...

Děkuji. Nejdřív mě ani nenapadlo, že je to už dekáda, ale ano, je to tak. Prostě jsem dostal chuť si přijet zahrát. A když se nyní tak ohlížím zpět, vyplatilo se to (se smíchem). Atmosféra turnaje byla výborná, soupeři bojovní, myslím, že všichni si to tady užili.

Mezi tebou a nejbližším konkurentem bylo cca 350 ELO bodů rozdíl. To je opravdu hodně, ale je to dost na nějakou samozřejmost, jako je třeba 9 bodů z 9?!

Výborně jsi to pojmenoval. Nechci příliš vyzdvihovat kvalitu svého výkonu, řekněme - může se mi to podařit, jak je třeba dnes vidět. Ale právě o nějaké samozřejmosti nemůže být ani řeči. I velmistr je jen člověk a relativně krátké rapid tempo obvykle spolehlivě zařídí, že mi někdo jednu či dvě půlky vezme, nebo i prohraju, to je normální. Stačí okamžik nepozornosti a soupeř umí hrát taky...

Něco podobného mi říkal i tvůj velmistrovský kolega GM Jan Krejčí, kterému se rovněž - nepamatuji si už kde - podařilo zvítězit v nějakém rapidu stoprocentním ziskem. Takže výsledek si natrvalo zapíšeš do paměti?

Honza má pravdu, není to tak jednoznačné a snadné, i navzdory výkonnostnímu odstupu od ostatních. Já si třeba v tomto okamžiku ani nemohu vzpomenout, jestli se mi něco podobného vůbec kdy povedlo. Takže na dnešní výsledek určitě budu vzpomínat rád.

Dobře. To víš - obvykle se prostě pohybuješ na jiné turnajové úrovni, tak jsem si říkal, zda bereš vážně třeba běžný víkendový rapid turnaj v jedné z nejmenších vesnic v naší zemi...

To víš, že ano. Naopak, jsem rád, že si lidi pořád ještě mají kde zahrát. Ono to může vypadat, že pro hráče mé úrovně není takový turnaj příliš podstatný. Já to tak ale neberu. Všude je potřeba hrát a především ukázat, že za šachovnicí umíš. A člověk si alespoň užije krapet úspěchu. To potřebuje každý bez rozdílu. Z takových vzpomínek pak třeba čerpáš, když na zcela jiném turnaji jsi pro změnu bit jak žito.

Děkuji za krátký rozhovor.