Největší problém vlastně byl ho vůbec dokopat na taneční parket a donutit ho, aby se přestal smát. Povedlo se to až instruktorce Lucce, potom se Tade dokonce i snažil a přestal dělat kraviny (proč asi...). Minuty ubíhaly, o přestávkách se vypilo nejedno víno (my za to skoro ani nemůžeme...), Tadeáš už uměl blues a waltz, já už jsem lapal po dechu a neuměl jsem některé taneční kroky ze salsy. Na odstranění tohoto nedostatku jsem se snažil zapracovat, ještěže jsem se pak dozvěděl, že salsa vlastně žádné kroky nemá a každý tancuje jak umí... Všichni byli hodinu před půlnocí úplně grogy, což při pomyšlení na zítřejší turnaj v Lošticích a na vstávání v šest hodin nahánělo husí kůži.
Je to k až k nevíře, ale opravdu se nám povedlo vstát včas, i když mám pocit, že mě do toho auta odnesli v polospánku, hlavně kvůli tomu, že na nás vlak asi čekat nebude. Mé předtuchy byly zcela správné, opravdu na nás nečekal... Naštěstí naše fyzička je na vynikající úrovni, takže jsme pomalu rozjíždějící se vlak ještě doběhli a naskočili na poslední chvíli. (Říkal jsem, že kupovat jízdenky v čase odjezdu vlaku je blbost...)
Jakmile jsem si ve vlaku odložil bundu, tak hádejte co? Okamžitě jsem tvrdě usnul. (Klasicky...) Říkal jsem si, že takhle to dál nepůjde, že kdybych usínal za šachovnicí, mohl bych si vypíchnout střelcem oko, a tak jsme zamířili do nejbližšího obchodu vybavit se několika litry kouzelného nápoje s přezdívkou energeťák... Docela to pomohlo, už jsem poté viděl na vzdálenost pěti metrů zcela nerozmazaně a vestoje už jsem také neusínal... Pro devítikolový turnaj ideální fyzické i psychické rozpoložení.
Ještě poněkud zpomalené uvažování mi způsobilo časovou tíseň v prvních třech kolech, proto 2,5 bodu ze tří zcela převýšilo všechna moje očekávání, protože moje chvíle vždy přichází až po obědě, neboť s jídlem roste chuť! A kuřecí řízek s bramborovým salátem mi dodal přesně to, co jsem potřeboval - i když bych vlastně bral cokoliv, co by se dalo sníst - rychlost v ruce. No a jak jsem začal hrát rychle, tak jsem začal stát blbě (tato úměrnost opravdu funguje). Výsledkem bylo "pouze" 1,5 bodu z dalších tří kol, se ztrátou dvou bodů na prozatímního leadera Tadeáše, kterého jsem prosil, aby se v partii s Portugalkou Catarinou Leite za mě pomstil. Skoro se mu to i povedlo, nebýt jednotahové ztráty věže a tím i samostatného vedení v turnaji... Velké Losiny - Portugalsko (nebo taky Muži - Ženy) 0:2!
Já jsem pro poslední 3 kola zvolil jednoduchou, ale zcela funkční taktiku nedělat hrubky, což k mému dalšímu překvapení mnohdy stačilo i na vítězství partie. V posledním kole už jsem toho měl akorát dost, tak jsem zkusil nabídnout remízu a doufal... Nakonec jsem skončil s celkovým skóre 6,5/9, což v poměru s mou hrou je silně pozitivní bilance. A to jsem ještě netušil, že to bude stačit dokonce na třetí místo! Holt švýcarský systém je většinou svině, ale tentokrát mi pomohl měrou vrchovatou, když jsem nemusel hrát ani s Tadeášem (který si to vítězství stejně vzít nenechal), ale ani s několika dalšími z elové špičky turnaje...
Ale nedělní zápas 2. ligy D byl úplně o něčem jiném. Na straně domácích stál tým opět bez svých velmistrů hrajících extraligu, za to však totálně unaven z předešlé šachové zátěže, kterou podstoupil také Víťa Valenta. Hosté z Hradce Králové sice také nepřijeli úplně kompletní, nicméně jejich sestava byla skoro srovnatelná s tou základní, což se bohužel o té naší říct nedalo. (Přece jenom se Štěpán Žilka nahrazuje špatně.) Přesto se zdálo, že při troše štěstíčka by se nějaký ten bodík dal urvat, takže úplně bez šance to rozhodně nebylo. O tom, jak líté to jsou boje, jsme se přesvědčovali s každou uběhnutou minutou, protože ani po dvou hodinách se skóre nepohnulo na žádné ze stran... 0-0
Jako první to zabalil Tadeáš alias novopečený Tvarůžkový král, hájící čest první desky, když bílými vyšel ze zahájení po nepřesných tazích černého se značnou poziční výhodou, která se mu ale asi nechtěla zdlouhavě dokazovat, tak raději nabídl remízu, kterou soupeř podle mého velmi rád uvítal... 0,5-0,5
Vedení na naši stranu strhl Marek Malý na páté šachovnici, když si v Botvinikovi počínal daleko přímočařeji než soupeř, který místo toho, aby držel pevnou pozici, otevřel to tahem c5... Když to sečteme dohromady - otevřené centrum, král v centru, hluboká časovka, Markovy těžké figury zmobilizovány... to se prostě hrát nedá! 1,5-0,5
Ještě veseleji bylo, když na osmičce skončil Vadim Bureš. Černými získal po zahájení perspektivní pozici, kterou postupně vylepšoval a nakonec ji proměnil v celý bod! (Bohužel o této partii víc nevím, byla od té mé až příliš vzdálená.) 2,5-0,5
Pak se ovšem začly dít věci a šlo to s námi od desíti k devíti, pak k osmi atd... Na čtverce se totiž děly prapodivné věci již od začátku, tohle bylo nejostřejší zahájení v tomto zápase. Bohužel pod palbu se dostal král našeho hráče, který to ale s vypětím všech sil zachraňoval, jak jen se dalo... A když už to vypadalo, že by se v koncovce D+V x D+V mohl objevit nějaký věčňák, série nepřesných tahů zhatila celé úsilí... 2,5-1,5
Bohužel velmi podobný průběh měla i partie na druhé šachovnici a i tentokrát to byl náš hráč, konkrétně Víťa Valenta, kdo musel bránit svého krále za pomocí všech prostředků. Poté, co každému hráči po spoustě výměn zbyla pouze jediná věž, jsme již téměř na jisto počítali s půlbodem. Jenže i věžovky se musí hrát přesně, což jenom potvrdilo pravidlo: "Všechny věžovky jsou remis, až na ty, co jsou prohrané..." Škoda ztraceného bodu, bohužel... 2,5-2,5
Takže jediným, kdo si dnes ani neškrtnul, jsem byl já okupující třetí desku. Po ránu jsem dostal tvůrčí náladu, ale mám pocit, že místo teoretických novinek jsem vymýšlel spíše samé kraviny, na jejichž vznik jsem navíc ještě ztrácel mnoho času... Soupeř to vycítil a pozičně mne naprosto přejel. A když už jsem zkusil nějakou pseudoaktivitu, musel jsem odevzdal kvalitu, a pak už jsem to tahal jenom z povinnosti pro tým... 2,5-3,5
Naděje ještě žila poté, co na sedmičce Roman Kopecký svého soupeře dusil, mačkal a drtil už od zahájení. Obětoval 4 pěšce za figuru, která ale byla v této konkrétní pozici mnohem cennější. Sice už mu ten pěšec zbyl jenom jeden, což při plné šachovnici figur není nic moc, ale kdo by ty pěšce potřeboval, když může zcela brutálně a nekompromisně atakovat oslabeného černého krále, který to nakonec nezvládl a kapituloval. Nádhera! 3,5-3,5
Posledním, kdo dohrával, byl na šestce Svaťa Hastík. Tuhle partii si ale také za rámeček pravděpodobně nedá. Celou partii dle mého stál o něco hůře, v koncovce pak jedním tahem ztratil pěšce, a když mohl přejít do věžovky s volnými pěšci f a h, tak netušil, že je to remíza. (Já jsem to teda taky nevěděl.) Nedá se nic dělat, snad příště... 3,5-4,5
Celkově tedy ten nejméně oblíbený výsledek, ale kdybychom využili své šance, mohlo být závěrečné skóre zcela opačné. Taky jsme zjistili, že předek dneska moc nepodržel (možná to chce výměnu hráčů) - 0,5/4 - To je moc málo pro tým, který chce bojovat o vítězství v zápase. Příště už budeme snad o něco silnější a připravenější k boji o vyšší příčky druholigové tabulky... |
