Na MS mládeže do 12 let v jihoafrickém Durbanu reprezentoval ČR i náš kraj Martin Nehyba, člen TJ Sokol Skalička.

Vlastně všichni šachoví trenéři, se kterými jsme před touto akcí mluvili, měli víceméně pravdu:

• „na takovém turnaji Elo nic neznamená“ - ano, i děti bez Ela nebo s malým Elem hrály výborně a často přehrávaly favority lépe nasazené
• „na MS se dá 100 Elo bodů i získat i rychle ztratit“ - samozřejmě, zrovna Marťa je příkladem toho druhého
• „je to jen drahý výlet, za ty peníze by se dalo pořídit několik kvalitních turnajů u nás“ - bezesporu, přesto, že byl pozvaným hráčem, letenky i doprovod stály hodně peněz.

Navzdory tomu všemu jsem ráda a šťastná, že se mu povedlo na takovouto akci dostat, že viděl děti ze všech koutů světa včetně těch nejlepších a s mnohými z nich hrál - např. s Australanem, Madagaskarcem, Korejcem, Mongolem, Srí-Lančanem, Namibijcem, Islanďanem, Američanem atd. a jak řekl náš trenér Pavel Šimáček, pokud si uvědomí, jak moc se ještě musí učit a hrát, bude to ten nejlepší důvod pro účast na MS.

Sice se mu letos nevedlo nejlépe, skončil se 4,5 body na 77. místě - částečně vinou opravdu velké únavy (po příjezdu spal 16 hodin v kuse), jednak i vinou nachlazení a 3-denní teploty (z klimatizace v sále), pak i dvakrát prohrál na čas, ale také prostě proto, že byli soupeři vyrovnaní. Nicméně motivaci k tomu, aby si vyhrál takovýto postup znovu, má obrovskou a letos se mu na domácím poli dařilo výborně, takže bude určitě znovu bojovat o postup i na příští rok.

začátek 2. kola s Američanem Ryanem Taghizadehem

Turnaj se konal v Durbanu - dvoumilionovém městě Jihoafrické republiky, které je zároveň největším africkým přístavem. Výprava letěla se společností Emirates, která je vyhlášená špičkovými službami, pouze s jedním přestupem v Dubaji - let trval celkově cca 18 hodin. V Durbanu samotném není naštěstí žádný časový posun, leží přibližně na stejném poledníku jako ČR a na 30. rovnoběžce - což je na severní polokouli zhruba úroveň Egypta. Celá výprava zažila jako bonus znovu první jarní den - 21. září na jižní polokouli. Turnaj samotný se konal v kongresovém centru ICC, které je nově a supermoderně zařízeno - bylo dokonce vyhlášeno nejlepší stavbou Afriky po svém postavení v 90-tých letech.

výhled na přístav v Durbanu a pobřeží Golden Mile

Jako doprovod jsme nakonec poslali našeho staršího syna Jirku, který se stal platným členem rodičovského a doprovodného týmu i díky své výborné angličtině. Organizátoři se snažili podlé mého názoru představit svou zemi jako moderní, atraktivní destinaci - jako propagaci udělali báječnou video-znělku.

Onliny fungovaly od první minuty, itinerář měl jen drobná zpoždění, na úvodním i závěrečném ceremoniálu byly představeny typické Kwa-Zuluské tance a další vystoupení včetně proslovu FIDE prezidenta Iljumžinova (účinkuje i ve spotu). Pro nás jako vzdálené pozorovatele byl skvělý nápad vysílat živě přenosy ze sálu, kdy kamery postupně zabíraly všechny hrací prostory, mezitím pak moderátor rozebíral zajímavé právě skončené partie a vedl rozhovory s delegáty různých zemí.

Ubytování bylo skoro nadstandardní ve 12. patře 25-patrového hotelu přímo na pláži u Indického oceánu, kam se děti sem tam chodily koupat nebo hrát fotbal na pláži.

Vyhlídka z Moses Mabhida stadionu, kam jezdí lanovka.

Je pravdou, že bezpečnostní situace se nezdála našim účastníkům být ideální, proto většinou jezdívali do hracích sálů od hotelů autobusem (kyvadlovka organizátorů) a na výlety po městě chodívali ve skupinkách. O volném dni se většina výpravy vydala na polo- nebo celodenní safari, dále pak byli na lodní výlet v přístavu a okolí (Věděli jste, že největší nákladní loď uveze až 7000 kontejnerů?), na vyhlídku lanovkou nad nově postavený fotbalový stadion nebo do Mořského světa se žraloky a delfíny. Náš Jirka se Šimim si zařídili výlet s CK do Dračích hor, Sani-Passu a království Lesotho (kde byl před měsícem převrat).

Sani Pass v království Lesotho - 2850 m.n.m.

výlet do Dračích hor cca hodinu jízdy z Durbanu

Dá se říci, že opravdu zažili Afriku, nasbírali kus šachových zkušeností, odvezli si hromadu nádherných vzpomínek, vytvořili dohromady skvělý rodičovsko-hráčský tým - a to je přesně to, proč bych účast na MS nikdy nevyměnila za jakékoliv množství jiných kvalitních turnajů.