Abych dokončil myšlenku, šesté bylo v te moment družstvo z České Vsi, Bohuňovice sedmé, se ztrátou dvou bodů.
Naše vítězství by nás s největší pravděpodobností katapultovalo na onu šestou příčku, Česká Ves hostila Šternberk, kde byl předpoklad, že Šternberk zvítězí a zajistí si postup do krajského přeboru.
Přání není realita. Realita byla pro hostující hráče krutá, ale asi zasloužená. Přístup k některým partiím byl z mého pohledu tristní, někdy až lehkovážný.
Na první desce Pavel Chromčák prohrál po hrubce v „pircáku“ s domácím Odstrčilem. Pavel se ještě chvilku snažil, ale veškerá jeho snaha se dále bourala jako domeček z karet, během několika tahů mohl už jen podat soupeři ruku. A nebyl bohužel sám.
Na druhé desce Pepa Peřina přehrával Vlastimila Rábka, měl i pěšce navíc, bohužel v časové tísni přehlédl vazbu, výměnu Rábkovy věže za lehkou figuru s dobráním druhé lehké figury. Takže stav se více než vyrovnal. Pepa navíc neprosadil pěšce do dámy, aniž by ho ztratil, a tak po zásluze a úsilí obou hráčů skončil zápas remízou.
Třetí deska byla jedna ze dvou vlaštovek v našem snažení. Jirka Grůz v otevřeném g sloupci nahromadil ůtok na krále na g1 svou dámou s dvěma věžkami. Jednu věž posunul na h sloupec, vyčkával, až soupeř udělá chybku. Ta během chvilky přišla, Jirka se zmocnil své věže, obětoval za pěšce, jeho jmenovec Jirka Šipka zjistil, že mu najednou jeho figurky zavazejí a neubrání se matu. Podal hostujícímu Jirkovi ruku, sláva, bod byl na světě.
Čtvrtá deska. Můj otec Mojmír Telařík zahrál „Birda“, soupeř byl připraven, zahrál dle mě asi nejlepší odpověď „Fromerův gambit“. Tatík si nic nedělal jednoduché - když nad tím tak přemýšlím, kdy vlastně jo :-) - volil postupy hry, které v hrací místnosti nechápal asi nikdo. Obětoval svou věž na h1 za kvalitu, místo klidnějšího postupu hry. „Prý to na něho hraje Rybka“. Tak to chtěl vyzkoušet. Jenže do výkonnosti tohoto programu mu asi kousek chybí a nedokázal v zahájení dostat zpět tuto svou teorii s Rybkou. Naštěstí i soupeř je jen člověk a chyboval. Povolil otci dotáhnout své pěšce na dostřel osmé řady. Výhoda kvality (2x věž vs. věž a střelec) byla ta tam. Partie se zdála remízová, možná mírně lepší pro otce. Pak se otec zahloubal naposledy, nechal střelce soupeři absolutně zadarmo. Tím dovršil své čtyřhodinové úsilí :-) Bod pro domácí.
Pátá deska byla povedené vystoupení našeho Karla Hojgra. Tomu vše usnadnil Marek Koleniak. Neznalost zahájení, zvláště ve „Skandinávci“, ho odsoudila k rychlé prohře. Karel se s Markem nepáral a brzy svou výhodu figury protavil ve zlato, tedy v další bod pro hosty.
Na šesté desce jsem osobně házel své šance na klidnou hru přes palubu. Místo výměny pěšců (včetně zisku jednoho a dvou věží ovládající d sloupec) jsem zvolil dobrovolně nesmyslné vyčkávající tahy. Neptejte se mě na důvod. Sám nevím... Jak už to tak bývá, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Dostal jsem nesmyslný nápad vytáhnout soupeřovy plnokrevníky na kraj šachovnice. Při jednom z ústupů jsem zvolil mezistupeň couvání Sg3, mělo být rovnou Sh2... Soupeř mi nezištně tohoto střelce vyměnil, následně nemělo mou věž s dámou za ní v diagonále co krýt. Soupeř mi za věž posadil neposedného střelce, já omráčen jako by po celodenní inhalaci smažených syrečků, pokoušel jsem se o hru a možnost zabojovat a neprohrát. Nestalo se. Kvalita je kvalita, jako vrchol mého marného vzdoru jsem představil nekorektní oběť věžky za možnost matování, ale nešlo to, soupeř prohlédl mou neproveditelnou lest, jeho plnokrevník sežral mou věž, kapitulace byla na místě. Asi má nejhorší partie sezóny, v mé nejpovedenější sezóně.
V interním závodu o pátou desku v týmu, jsem asi prohrál, prostě ztráta na Karla Hojgra 19 bodů před sezónou byla na mé síly asi moc. Progres v nárůstu ela nebude ani tak malej. Cca 40 bodů i s farmou v Žerotíně do plusu potěší.
Sedmá deska... Zapletal Miroslav vs. Pavel Krejčí, nazval bych to nudnou partii, spousta pěšců, domácí věž se střelcem, Pavel Krejčí věž s konipáskem. Ovšem do doby než Pavel prorazil, vyměnil své pěšce, získal sloupec, plus tuším 2 pěšce.
Neskutečným uháněním jedním pěchem do dámy se ho dobrovolně zbavil. Pak se partie zamotala, nakonec skončila remízou. Škoda této ztráty, byla to jen otázka techniky ke klidnému vítězství.
Osmá deska byla jako přes kopírák té sedmé. Náš Miroslav Novák získal dva volné sprintery ve středu šachovnice. Oba hráči měli z figur už jen Konipásky. Jaké bylo mé zděšení po dokončení mé partie, že ti dva skoro dámopěšci jsou pryč, navíc ztrácel i dalšího. Po nějaké chvilce byl exitus i v této partii. Další bod pro domácí. Vítězství domácích playerů 5:3. Totálně zpackaný poslední zápas pro hosty...
Gratuluji k postupu Šternberka do krajského přeboru i z okresu. :-) Neradi bychom o vás přišli. Tak zase na podzim :-) |