Hanácké El Classico se konalo hned v pátek. My [rozuměj Grygov] jsme jako přípravu na zápas zvolili několikahodinovou projížďku po krásné české zemi, takže jsme k šachovnicím zasedali pouze s desetiminutovým zpožděním. Jako kapitán musím i touto cestou poděkovat Litovelákům, že soucítili s našimi pomalými auty a hodiny spustili až po našem příchodu.
Zápas se tentokrát odvíjel spíše podle notiček hráčů z města piva. Michal Luch si na 4. desce vlezl do oblíbeného Botvinika Štěpána Žilky a partie šla zkratkou pod kytičky. Poté korektně remizovali velmistři na jedničce. Partie Kuchynka-Biolek starší na šestce taky nevybočila z rovnováhy. V souboji Biolek mladší-Bulski obětoval Ríša dvě figury za věčný šach, takže stav byl 2,5:1,5 pro Litovel.
V blížícím se časovém presu se na osmičce vymanil Peťa Růžička ze sevření Lukáše Vlasáka a bezpečně remizoval. V časovce pak na sedmičce Piotr Brodowski odmítl Pavlu Zpěvákovi remízu opakováním tahů, ale nakonec to byl jen odklad nevyhnutelného.
Po časovce se pak do těžké pozice dostal Honza Krejčí v duelu se mnou a tu neudržel. Zápas byl tak vyrovnaný 3,5:3,5 a o celkovém výsledku se rozhodovalo na druhé šachovnici mezi Davidem Kaňovským a Marcinem Tazbirem. Kolem 30. tahu odmítl David nabídku remízy a dál tlačil na pilu. Kolem padesátého tahu to trochu přehnal a obětoval kvalitu za další zápletky. Pak to chvíli vypadalo, že rupne, ale nakonec se ukázalo, že na půlminutě se to dá jen těžko vyhrávat. Kuriozitou bylo, když na konci partie oba hráči asi 5x opakovali pozici, protože ani jeden z nich se nechtěl smířit s tím, že to bude “jen” remíza.
Nakonec tedy pro oba týmy nic neřešící remíza 4:4. Tento zápas ve mně opět vyvolal otázku, jaký smysl má tzv. tříbodový systém. Nevím, jak vy, ale já bych si docela dobře dokázal představit návrat k starému dobrému dvoubodovému systému.
V sobotu jsme nastoupili proti tradičnímu rivalovi z Pardubic, kterému se letos mimořádně dařilo, a nakonec byl jen o skóre druhý za 1. Novoborským ŠK. Zápas se pro nás vyvíjel příznivě. Relativně rychlou remízou skončil souboj Babula-Movsesjan, všude jinde se bojovalo na krev. Vyhrát se snažil především Jarda Bureš, který by v případě svého vítězství v této partii získal velmistrovskou normu, remízu odmítnul Junior a stejně tak i můj soupeř Martin Petr.
Chybu pak udělal Dejf a prohrál, obdobně se však vedlo i mému soupeři. Ríša Junior byl posléze donucen opakovat tahy, zatímco Kamil na šestce horko těžko odolal tlaku Miloše Jírovského. Horší pozici ustál i Senior proti Bernymu a o všem se tak de facto rozhodovalo na osmičce. Tam k naší smůle v oboustranné vrcholné časovce nastavil Piotr jednotahově dámu, což sice nejdříve málem způsobilo infarkt pardubickému Lukáši Černouškovi, ovšem po oklepání se dámu zinkasoval a partii tak vyhrál.
V poslední (a nejdůležitější) hrané partii Burča prováhal Sf4 ve vhodný moment a Tomáš Petrík tak mohl na konci z pozice síly remizovat.
Celkově tedy těsná prohra, která nás definitivně vyřadila z boje o první pětku, ale příště jim to zas určitě natřem!
Litovel v sobotu splnila povinnost a smetla slaboučké Polabiny 7:1.
Stejná povinnost čekala v neděli i nás. Většina partií sice trvala dlouho a měla přes padesát tahů, ale všude se hrálo jen na dva výsledky. V jeden okamžik se dokonce polabinský kapitán obával zpěvu kanára, ale nakonec jsme tři půlky soupeřům na rozloučenou s extraligou povolili.
Tatran v neděli nestačil na Pardubky a prohrál 2:6. Nejzajímavější partií byla ta Štěpánova, protože v případě výhry by získal velmistrovskou normu. Rozehrál ji sice výborně, ale dál už to tak slavné nebylo a Štěpán si bude muset počkat na jindy.
Celkově skončila Agentura 64 Grygov na šestém místě a Tatran Litovel na osmém. Oba celky přesvědčivě prokázaly svou příslušnost mezi nejlepší družstva v ČR. Nejsou to sice medaile jak v předchozí sezóně, přesto si však myslím, že se jedná o dobré výsledky. Podrobné závěrečné zhodnocení hráčů Grygova si nechám ještě na jeden článek. |